Kleinova láhev, galalit, boubele

Pro pořádek nejdřív předsunu včerejší dva „objevy“:

Objev prvý – z mléčného kaseinu (vysráženého z odtučněného mléka pomocí syřidla; jiné postupy srážení prý nejsou pro tento účel vhodné) lze vytvrzením pomocí formaldehydu vyrobit plast zvaný galalit (=zkamenělé mléko), dobře tvarovatelný a leštitelný, připomíná prý rohovinu. Dá-li pánbu, vyzkoušíme to s panem ZCR prakticky. (Ty jeho nápady! Ta moje vznětlivost!)

Objev druhý – biopotraviny živočišného původu (vejce, maso) mohou (vcelku logicky) častěji obsahovat parazity a jiné potvory. Takže biotatarák, biocarpaccio a domácí biomajonézu nebo domáckovajcomajonézu nebrat! Svalovec stočený! Tasemnice dlouhočlenná! Salmonella typhimurium!

Tak, konec šíření poplašných zpráv. Dnes jsem se vydala pátrat o bližších informacích o Möbiově pásce. Je to objekt, který mě nenechává v klidu, za nocí, kdy nemůžu usnout, si vymýšlím Möbiovy šperky. Což se hodí, protože dneska jsem se dočetla, že ve starších pramenech se Möbiova páska (pás, pásek, list) označovala jako Simonyho prstenec. Kromě toho jsem objevila sestřičku tohoto dvojrozměrného zázraku, Kleinovu láhev. Ta je pro mou abstraktní představivost větší oříšek, ale víceméně jsem to pobrala. Je to další z tzv. neorientovatelných útvarů, kde nelze určit, je-li bod uvnitř, nebo vně. A mám další noční téma, matná představa už se mi rýsuje v hlavě. :o) Tak, to bychom měli oficiální den první – můžu si vybarvit políčko. Jenže jakou barvou? Co třeba…?

__